Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola šestnáctá - Prasinky

Kapitola šestnáctá – Prasinky


A/N: Tahle kapitolka bude jako takové malé překvapení pro Tebe, Viviane ;o) Díky za všechno! :-*



Bylo sobotní ráno a Harry se přikradl zpět do své ložnice.
Právě včas.
V tu chvíli se Ron začal převalovat na posteli.
Tmavovlasý mladík rychle skočil ke dveřím od koupelny.
Ron se posadil a svůj pohled stočil k Harrymu lůžku.
Bylo ustlané.
Vypadalo, jako by na něm ani nikdo nespal.
„Harry?“ zkusil Ron.
„Ano?“ ozvalo se.
Ron se zvedl a následoval Harryho do koupelny.
„Tys tu, kámo, dneska v noci nespal?“
„Ale jo spal. Přišel jsem hodně pozdě a všichni už jste oddychovali, tak jsem vás nechtěl budit.“
Ron jen mlčky přikývl a dál se na nic neptal.
Tohle ještě nezažil.
Nevěřil Harrymu, svému nejlepšímu příteli!
Když se opláchli, zamířili společně na snídani.
Ve dveřích do Velké síně zastihli Draca.
„Malfoyi!“ uniklo Harrymu z pusy.
„Máš snad nějakej problém, Pottere?“ utrhl se na něj Draco.
Harry jen zavrtěl hlavou.
„No proto,“ neodpustil si ještě blonďák a zamířil ke kolejnímu stolu Zmijozelu.
Harry s Ronem došli tiše ke svým nebelvírským spolužákům.
Přisedli si k Hermioně.
Harry netušil, že celou scénu s Malfoyem bedlivě sledovala.
„Dobré ráno,“ pozdravili ji oba současně.
„Dobré,“ odpověděla jim a zkoumavě se zahleděla na Harryho.
Tomu její pohled nebyl zrovna příjemný.
Byl si téměř jistý, že Hermiona něco tuší.
Ale kolik toho ví doopravdy?
Na to si nebyl schopný odpovědět.
„Slyšeli jste o tom, že se na příští týden chystá poslední návštěva Prasinek?“ zeptala se jen tak mimochodem.
„Opravdu? No super!“ těšil se Ron. „A půjdeš tam se mnou, že jo?“ zeptal se nesměle Hermiony.
„Samozřejmě,“ usmála se na něj. „A co ty, Harry, s kým půjdeš?“ otočila se k chlapci-který-něco-tají.
„Já? Nevím, jestli vůbec půjdu.“
„Tak pojď s námi, jestli nemáš s kým jít,“ navrhnul mu Ron, a pak ještě dodal: „Nám to vadit nebude, že ne Herm?“ ujišťoval se své přítelkyně.
„Jistěže ně,“ potvrdila mu jeho domněnku.
„Jste hodní, ale myslím si, že to není nejlepší nápad. Je to jedna z mála příležitostí, kdy můžete být opravdu sami. Když se rozhodnu jít, půjdu sám. Děkuji,“ odmítl s díky jejich nabídku Harry.
Zvedl se od stolu a měl se k odchodu.
Pohledem ještě zabloudil ke zmijozelskému stolu.
Jeho oči se setkali s jedněma šedýma jako obloha po bouřce.
Co však nevěděl, byla skutečnost, že se ještě jedny zkoumavé dívají stejným směrem jako ty Harryho…


„Takže myslíš, že bychom měli jít do Prasinek oba dva?“
„Ano, jsem o tom přesvědčen. Bylo by až příliš nápadné zůstat teď na hradě. V Prasinkách se tratíme v davu a mohli bychom se sejít třeba někde na koci vesnice. Tam nás nikdo hledat nebude. Jen musíš zmizet Weasleymu a Grangerové.“
„To by nemělo být tak těžké. Budou chtít být spolu, tak jim prostě jen nebudu překážet. A mohli bychom jít do Chroptící chýše. Tam určitě nikdo nebude,“ navrhnul Harry a mrknul na svého přítele.
„Cože?! Do Chroptící chýše mě nikdo nedostane. Kdo ví kdo nebo co tam žije. Prý se odtamtud ozývají strašlivé zvuky,“ řekl s obavami v hlase Draco.
„Počkej, Draco Malfoy má strach?“ zeptal se Harry mírně pobaveně a následně se rozesmál.
„Já ale nemá strach!“ vztekal se blonďák.
„Jsi roztomilej, když se takhle vztekáš,“ usmál se Harry na svého přítele. „Navíc – Chroptící chýše se nemusíš bát, není nebezpečná.“
„A jak si tím můžeš být tak jistý?“
„Ta zvuky, o kterých mluvíš, se ozývali vždy jen jeden den v měsíci – při úplňku!“
„A?“
„Nevím, jestli se ti to doneslo, ale od konce našeho třetího ročníku je ticho po pěšině. A víš proč? Protože ten, kdo se tam ukrýval, tady už není.“
„A kde teď je? A kdo to teda vlastně byl?“ zajímá se Draco.
„Byl to Lupin, Remus Lupin.“
„Náš bývalý profesor obrany? Nerozumím tomu. Co ty skřeky, zvuk, ten strašný řev? Počkat! Teď mě napadlo – on je vlkodlak, že jo?“
„Já myslel, že to víš.“
„No, otec se o něčem zmínil, ale neřekl nic určitého.“
„A proto byla vystavěna Chroptící chýše. Lupin se tam o každém úplňku schovával. Bylo to bezpečnější pro všechny. Řval, škrábal, kousal a ubližoval jen sám sobě. Ale neměl možnost ublížit někomu druhému.“
„To bych radši umřel. Vždyť tohle není život – muset se schovávat a navíc tebou každý pohrdá, ohrnuje na tebou nos. Hrozný!“
„Teď se projevila tvá výchova, ale on to tak nebere. Je to těžký osud, to ano – on se s ním však pere, co to jde. Nevzdává se. Nikdy se s tím úplně nesmíří, což je vlastně pochopitelné… Dá se říct, že ho obdivuju. Tu jeho vnitřní sílu. A k té otázce, jak ses ptal, kde teď je? Tak buď na ústředí Řádu nebo… ani nevím, kde všude může být.“
„Asi musí být hodně silný, že jo?“
„Hm,“ zazněla krátká Harryho odpověď a ještě dodal: „Takže se sejdem v té chatrči?“
„Ano, máš pravdu, tam se nikdo neodváží jít. I my zmijozelští jsme před tím místem měli vždycky respekt.“
„Budu se těšit,“ řekl zamilovaně tmavovlasý mladík.
„Já také. Po dlouhé době budeme moci být celý den spolu,“ potvrdil mu nadšeně jeho přítel.
„Pojď ke mně,“ řekl Harry a přitáhl si Draca jak jen nejblíže to šlo. „Já vím, také mě štve, že o našem vztahu nemůžeme nikomu říct, ale zatím to nejde – snad později. Víš, že tě moc miluji, Draco Malfoyi! Nikdy se tě nevzdám, to ti slibuji!“ vyznal se ze své lásky Harry.
„Jsem na tom úplně stejně, Harry Pottere!“ zašeptal mu do ucha Draco a něžně ho políbil na krk.
Poté se pomocí drobných polibků přesunul a k Harryho ústům.
Nejdříve mu dal lehké políbení do koutku rtů, pak začal polibky zasypávat jeden i druhý Harryho ret.
Ten to nevydržel a něžnosti Dracovi oplácel.
Jejich líbání získávalo na intenzitě.
Oba cítili totéž.
Ale věděli že by to nebylo správné.
Ne dneska…


Další sobotní ráno.
Návštěva Prasinek měla být právě v tento den.
Harry nemohl dospat, tolik se na Draca těšil.
Vstal brzy a sám sešel dolů na snídani.
Ve Velké síni bylo v tuhle dobu jen několik studentů.
Pár u mrzimorského a havrasparského stolu.
A Draco.
Harry si s ním vyměnil nesmělý úsměv.
Doufal, že si toho nikdo nevšiml.
Omyl.
I Severus Snape už byl na svém místě u učitelského stolu.
Nemohlo mu tak uniknout malé Harryho zaváhání při vstupu do síně a jeho pohled, který se zastavil u jeho zmijozelského studenta.
Nedal však na sobě nic znát.
Ostatně jako vždy.
Po očku oba sledoval.
Nenápadně po sobě pokukovali, sem tam na sebe mrkli, pousmáli se.
Prostě se na sebe dívali jako čerstvě zamilovaní…

„Kde je Harry?“ zeptala se Hermiona Rona.
„Nevím, v ložnici nebyl.“
„Nebyl jako teď nebo celou noc?“
„To netuším. Třeba už je na snídani,“ polemizoval Ron.
„Možná,“ zamyslela se Hermiona.
Když vešli do Velké síně, zjistili, že Harry už opravdu sedí u stolu.
Hermioně však neušla ještě jedna maličkost.
Draco Malfoy už také seděl na svém místě a momentálně ji probodával dost výmluvným pohledem.
„Ahoj Harry,“ pozdravili současně svého kamaráda Ron a Hermiona.
„Dobré ráno,“ odpověděl jim Harry.
„Tak co, jak jsi se rozmyslel, půjdeš s námi do Prasinek?“ zajímal se Ron.
„Ano, půjdu tam. Ale ne s vámi, nechci vám překážet.“
„nepřekážíš,“ snažila se ho přesvědčit Hermiona.
„To je dobrý. Projdu se, nakouknu do pár krámků a budu v pohodě,“ lhal jim Harry.
„Opravdu?“
Oslovený jen tiše přikývl a díval se za odcházejícím Dracem.


V Prasinkách se všichni tři vydali k madam Rosmertě.
Dali si máslový ležák a chvilku mlčeli.
Pak přišli Seamus, Neville s Ginny, Dean, Lee, Lenka, Levandule a dvojčata Patilovy.
Najednou bylo v hospůdce plno a velmi živo, a tak se Harry rozhodl vytratit.
Využil příležitosti, když šly Hermiona s Ginny na záchod.
Jakmile byl venku na vzduchu, hned si to namířil směrem k Chroptící chýši.
Bohužel právě u plotu, který byl kolem celé chatrče, stála skupinka třeťáků.
Schoval se za nejbližší křoví a čekal.
Sakra!
Zaklel Harry potichu.
Kdybych tu tak měl svůj neviditelný plášť. Proč jen jsem si ho nevzal?
Naštěstí se skupinka brzy hnula.
Namířila si to zpátky k vesnici.
Harry ještě chvíli počkal ve svém úkrytu a nakonec se vydal směrem k chýši.
Nebyl tu od té doby,co se dozvěděl o tajemství svého kmotra.
Tenkrát tohle místo opustil za tmy, teď, za denního světla to tu vypadalo strašidelně.
Harry ale věděl, že ho tu čeká krásné odpoledne.
Vešel do chatrče.
Rozhlédl se kolem sebe, jako by se bál, že tu někoho potká.
Avšak kromě něj tu zatím nikdo nebyl.
Vyšel po schodech do patra.
Když stál uvnitř pokoje, padaly na něj vzpomínky.
Vzpomínky na onen den.
Den, kdy se dozvěděl, že Sirius Black je nevinný.
Že zrádcem je vlastně Peter Pettigrew.
Také tady odtud ví, že byl Sirius jeho kmotr.
Člověk, se kterým mohl žít a konečně poznat co to znamená mít rodinu.
Bohužel – jeho sny se brzy rozplynuly.
Poprvé, když Červíček znovu utekl a podruhé, když jeho kmotr propadl obloukem na ministerstvu.
V tu chvíli si Harry myslel, že ztratil všechno a že už nikdy nebude moct být šťastný.
A najednou tu byl Draco.
Draco Malfoy.
Jeho někdejší školní rival.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe.
Ale konečně byl Harry spokojený.
Měl vše, co potřeboval.
Přátele, lásku a někoho, na koho se mohl v jakékoliv situaci spolehnout.
Z přemýšlení ho vytrhl hluk, který přicházel zespoda.
Přešel ke dveřím, ale stále byl schován v jejich stínu, takže ho dotyčný nemohl vidět.
Podlaha mu zavrzala pod nohama.
Příchozivší sebou trhnul tak, že mu z hlavy spadla kapuce a díky tomu bylo možné zahlédnout světlé vlasy.
„Harry?“ zkusil nesměle blonďák.
„Ano, tady nahoře,“ zvolal Harry.
„Uf!“ oddechl si Draco a téměř vyběhl do schodů. Přiskočil k Harrymu a políbil ho tak, že se tmavovlasému mladíkovi podlomila kolena.
„Teda!“ zmohl se na jediné slovo Harry.
Draco se spokojeně usmál a poté se s ohníčky v očích zeptal:
„Pozveš mě, lásko, k sobě do pokojíčku nebo budem stát na chodbě?“
Harry jen ustoupil krok stranou, aby jeho přítel mohl vejít dovnitř.
„Hm, opravdu… útulné,“ mrknul na Harryho blonďák, poté co si prohlédl stěny plné škrábanců.
„Tak si udělej pohodlí,“ pokynul tmavovlasý chlapec rukou směrem ke staré pohovce.
Draco neodolal a hupsnul na ni.
Do vzduchu se vzneslo velké množství prachu.
Oba se rozesmáli.
„Asi bude lepší sedět na zemi, když to tak vidím.“
„Jak dlouho sis tady neuklízel, Pottere?“ nahodil vážnou tvář Draco.
„Víš, že ani nevím – může to být tak pět, šest let?“ odpověděl mu se šibalským úsměvem Harry.
Přesunuli se k oknu.
Sedli si naproti sobě, takže své nohy měli propletené.
Lehce se o sebe třeli a dívali si do očí.
Mlčeli.
Až ticho prolomil Harry.
„Nevím, jak dlouho náš vztah dokážu ještě tajit před svými přáteli.. Myslím, že mě hlavně Hermiona podezírá.“
„Musíme vydržet do konce školního roku, to už nebude tak dlouho trvat. Tak to, prosím, ještě vydrž,“ poprosil blonďák svého přítele a pohladil ho po tváři.
Harry se lehce pousmál.
„Máš pravdu, to už vydržíme. A je ti jasné, že se od nás plno lidí odvrátí?“
„Vím. Čeká nás nelehké období. Ale spolu to jistě zvládneme,“ snažil se ho uklidnit Draco.
Harry ale moc klidně nevypadal.
Draco zalovil v kapse své bundy, vytáhl cigarety a jednu si zapálil.
„Ty kouříš?“ zeptal se Harry udiveně.
„Jen když jsem nervózní. Vadí ti to? Jestli jo, nechám toho,“ ubezpečoval ho Draco.
„Ne, v pořádku. Jen…“
„Ano?“
„Mohl bych to taky zkusit?“
Dracův obličej se rozzářil a následně podal svou cigaretu Harrymu.
Harry do sebe natáhl vzduch a … rozkašlal se.
„Neříkej, Pottere, žes to ještě nikdy nezkoušel?“
Zamítavé zavrtění hlavou.
„Ok. Dej mi tu cigaretu, naučím tě to,“ řekl blonďák rozhodně a mrknul na svého tmavovlasého přítele.
„Musíš takhle. Lehce potáhnout, chvilku v sobě podržet a nakonec vyfouknout. Vidíš, je to jednoduché. Na – zkus to,“ pobídl Draco Harryho.
Ten to zkusil znovu a bylo to o moc lepší.
„Už ti to jde, ty můj žáčku,“ pochválil ho Draco.
„To bude asi tím, že mám dobrého učitele,“ vrátil mu poznámku Harry a dlouze se blonďatému mladíkovi do hlubokých ocelově šedých očí.

„Rone, kde je Harry?“ zeptala se Hermiona.
„Nevím, už jsem ho tu nějakou dobu neviděl.“
„Jakou dobu?“
„To netuším, alemyslím, že hodina to bude určitě,“ odpovějí Ron.
„nejsem si jistá, ale asi vím, kam mám jít,“ zamyslela se dívka nahlas.
„Půjdu s tebou,“ navrhnul její přítel.
„Ne, ty tu zůstaň. Stač, že tu nebudu já a Harry.“
„Tak dobře. Vrať se brzy a dávej na sebe pozor,“ strachoval se zase Ron.
„Dám, neboj,“ řekla Hermiona a lehce Rona políbila.
Jakmile byla venku, namířila si to směrem k Chroptící chýši. Cestou potkala jen pár treťáků, a tak se jich zeptala:
„Neviděli jste tu Harryho?“
„Myslíš Pottera?“
Přikývnutí.
„Ne, tak to bohužel.“
Hermiona se otočila a šla dál.
„Počkej,“ křikl za ní ještě chlapec. „Nevím, jestli je to důležité, ale potkali jsme Malfoye a vypadalo to, že někam pospíchá.“
„Draca Malfoye?“
Celá skupinka přikývla.
Sakra! Zaklela Hermiona.
„Díky!“ stihla ještě říct a pospíchla dál po cestě.
Když přicházela k chatrči, cosi uvnitř jí říkalo, aby tam nechodila.
Ale zvědavost byl silnější.
Vstoupila.
Potichu šla po schodech nahoru.
Uslyšela dva veselé hlasy.
Jako by se opravdu oba dobře bavily.
Smály se a žertovaly.
Pak naráz utichly.
V tu chvíli Hermiona vstoupila do místnosti.
Naskytl se jí, pro ni těžko vysvětlitelný obraz.
Její nejlepší přítel Harry tu seděl v těsném objetí s Dracem Malfoyem a co bylo horší, on se s ním líbal!
„Harry!“ vykřikla šokovaně Hermiona.
Oba mladíci od sebe odskočili.
Harry těkal očima z Hermiony na Draca a zpátky.
Nezmohl se na nic jiného než mlčení.
„Co, co to má znamenat?“ koktala dívka.
„Hermi, prosím tě, uklidni se,“ snažil se Harry zklidnit hermionu.
Výsledek byl přesně opačný.
„Uklidni se?! Jistě – já jsem naprosto klidná! Jen mě šokuje, že mě i Ronovi, kdo ví jak dlouho lžeš a zrovna kvůli němu!“ křikla vztekle směrem k Dracovi.
„Tak si to přece nech vysvětli!“
„Vysvětlit? Ne, díky – radši nechci nic vědět,“ dodala a zmizela.
Ještě byly slyšež její rychlé kroky na schodišti, bouchnutí dveří, a pak už bylo ticho.
„Tak…“ řekl Draco.
„Takhle se to dozvědět neměli,“ poznamenal k tomu Harry.
„Myslíš, že to Grangerová někomu poví?“
„Ne, nejspíš ne.“
„Ani Weasleymu?“
„Tomu určitě ne. Má na tenhle druh vztahu dost vyhraněný názor. Takže si to asi opravdu nechá pro sebe. Musím s ní co nejdříve promluvit.“
„To bys měl,“ souhlasil s ním Draco.
„Nepřipadá ti, že jsme až moc klidní?“ podotknul Harry.
„Nemá cenu šílet, řvát – to nám moc nepomůže.“
„Máš pravdu, Draco. Musíme být rozumní. S tímhle jsme nepočítali, chtěli jsme přece náš vztah zveřejnit až po škole…“
„A u toho také zůstaneme. Říkáš že Grangerová o tom neřekne, tak my o tom taky budeme mlčet. Zatím samozřejmě. Snad jen Lucy by o tom dnešním incidentu měla vědět…“
Harrymu nezbývalo nic jiného než souhlasi.
Věděl, že má Draco pravdu.
V tuhle chvíli bylo důležité, aby se o jejich vztahu nikdo nedozvěděl.
„Pojď ke mně,“ řekl Draco a přitáhl si Harryho blíž. „Bude to dobré, uvidíš,“ zašeptal a políbil ho do vlasů.

Hermiona se vrátila k madam Rosmertě.
Několik lidí už odcházelo.
„Hermi, kde jsi byla?“ zeptala se nevinně Levandule.
„Nikde!“ utrhla se na ni Hermiona.
„Stalo se ti něco?“
„Nic a nestarej se!“ vyjela na tázající se znovu.
„Herm, stalo se ti něco?“ staral se Ron.
„Ne, nic – všechno je v pořádku.“
„Co Harryho našla jsi ho?“
Ano, v milostném obětí s Dracem Malfoyem.
„Bohužel jsem neměla to štěstí.“
Ron jen přikývl.
„Kdyby se něco dělo, řekla bys mi to, že jo?“
„Samozřejmě, lásko. Jsem v pořádku,“ lhala mu zase dívka.
Tedy aspoň myslím, že jsem. Bylo to vážně překvapení – mírně řečeno. Těžko říct, jestli tohle někdy dokážu pochopit a vyrovnat se s tím…

15. Kapitola || 17. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis